Jak má vypadat doprava, aby byla přínosem pro všechny

Již od vysoké školy se aktivně věnuji oboru, který zrychlil tempo naší ekonomiky – logistice. Chtěl bych se také v pár řádcích zamyslet nad stavem oboru, který je mi blízký – dopravě.

Logistika (v kostce podle mnou upravené definice) znamená dostat zboží (nebo osobu) ve správný čas, ve správném množství, na správném místě za nejnižší možnou cenu s minimem rizika. Cílem logistiky je dosáhnout optima při přepravě a dopravě.

Velice mě štve a znepokojuje, že v téhle zemi nedosahujeme lepších výsledků. Je tu hodně byrokratických překážek, dusí nás často podivně nastavené daně, je tu spoustu dalších chimér, se kterými smrtelník těžko bojuje. Současný stav proto nepovažuji za optimální. Neříkám, že je tragický nebo špatný. Ale není dokonalý. Přitom stačí pár drobných věcí, které lidem usnadní život a to především v dopravě.

Dnes se nemůžeme dopravovat ve správném čase, protože nás zdržují různé uzavírky, zúžení a zácpy. Tento smrtelný koktejl pro lidi má důsledek v podobě stresu na silnicích, ještě většího rizika nehodovosti a celkového zklamání, že za své daně dostáváme prachmizernou službu. Současná vláda se chlubí rekordním čerpáním dotací (v překladu: ožebračování finských a švédských daňových poplatníků), ale tyto dotace jdou na opravu svodidel, které jsou na některých místech docela v pořádku. Příčinou špatného stavu našich vozovek je tradičně mizerná stavba, která jde ruku v ruce s častějšími opravami a tudíž i přísunu dalších potenciálních zakázek pro stavební a další společnosti. Ten kdo na tom tratí, je občan řidič bez ohledu na důvod cesty a dopravní prostředek.

Dnešní neoptimální stav na českých silnicích nižší třídy jsou důsledkem politiky výběru mýtného na dálnicích a rychlostních silnicích. Mýtné brány se objíždí a kamiony se raději vydávají na okružní jízdy po silnicích nižší třídy. I tomu lze zabránit a můj recept je nasnadě. Snížit mýtné tak, aby se řidičům vyplatilo jezdit po rychlejších dálnicích pro kamiony stavěné. Je to jeden z mnoha faktorů, uznávám, že existují i další. Za současného stavu výběr mýtného přes satelit je nemožný, ale jako alternativa se v Evropě osvědčil. Toto jsem již dávno zmiňoval v mém debatním výstupu v dubnu na Radiožurnálu Plus.

Netýká se to ovšem jen cest silničních, ale i říčních. Stav na českých řekách je komplikovaný i z pohledu vyšší moci, který si v podobě záplav vybírá svou daň za jinak levnou alternativu přepravy nadrozměrného a sypkého nákladu. Byrokratické překážky čekají i české majitele lodí. Je tragické, že je jednodušší a pohodlnější zaregistrovat loď pod slovenskou než pod českou vlajkou. Je rovněž tragické, že se dodatečně po českých námořnících v Nizozemsku vymáhají daně na základě zastaralé dohody z dob socialismu. Jsem pro generální pardon a pro zrušení této nesmyslné dohody o danění pracovníků v letecké a námořní dopravě v Nizozemsku a Norsku.

Toto a další jsou příklady neoptimálního stavu. Těží z něj jen omezené skupiny spojené s mocí a penězi. Přínosem pro všechny je to, pokud se při dopravě nesetkáváme se zbytečnou byrokracií, překážkami a buzerací. Zastupuji stranu, která chce postupnými kroky takové překážky odbourávat. Postupnými kroky chceme dosáhnout optima, protože se prokazuje na konkrétních příkladech, že je přínosem pro řadového občana. Ve volbách musíme i toto brát v potaz. Co konkrétně chceme?

Chceme se svobodně dopravovat takovým dopravním prostředkem, který preferujeme s minimem rizik, s minimem spojených nákladů, za co nejrychlejší čas při maximalizaci bezpečného provozu.Takto bych si představoval jednoduchou definici optima v české dopravě.