No jo, učitelky byly velká výzva, aspoň před těmi 20+ lety. Pamatuju ještě na začátku střední, byla to snad jakási slohová olympiáda či co a téma bylo něco jako "přístroj, který má velký vliv na lidstvo" (je pro něj důležitý, pomohl mu apod.). Takže všichni se jali mastit cosi o medicínských věcech, no ale o čem napsal pan Jeřábek? O elektrické kytaře přece! (A to jsem tehdy hrál na bubny.) A přesto, že jsem byl češtinář a z hlediska gramatiky i slohu jsem už tehdy byl ve třídě nejlepší, neměl jsem samozřejmě šanci se s takovýmto "nevážným" přístupem k věci jakkoli umístit (ačkoli to žádné znevažování nebylo a přínos elektrické kytary je vlastně nemožno popsat nebo vyčíslit). Tohle bylo na milé paní učitelky zkrátka moc, na to nebyly připravené – a to už se psal konec devadesátek...

Každopádně hodně štěstí.

Díky, pane Jeřábku, za povzbudivá slova.

Já také hraji na bicí a obdivuji každého, kdo umí na španělku, či elektriku. Uměl jsem donedávna D akord, což asi uznáte, je z mé strany ubohá znalost.